Z kamen se od rána strašlivě hulí,
i z toho ve váze uvadly tuli-
pány pro maminku mojí
a tak jsme museli dojít
pro pana kominíka,
který si s mourem tyká.
Hasne oheň, dobrý sluha,
topit v kamnech nám jde ztuha,
udělejte něco s komínem,
nebo se z toho pominem.
Kominík řekl – buďte v klidu,
někde je zádrhel, já na něj přijdu,
a po několika minutách
komín nám už zase pěkně táh!
Za úsměv a pár milých vět
kominík nám život zved.