V noci mrzlo, čekáme na jaro. Na slunce, květy a taky motýly… Z těch jsem směl jako dítě chytat jen bělásky, protože škodí. Jednoho uloveného jsem se rozhodl vycvičit a všemu naučit. Měl jsem totiž dojem, že už všechno umím a nastal čas začít předávat dál. A snad se motýl polepší…
Setřel jsem mu barvu z křídel, přejmenoval ho na šedomotýla všeumějícího a myslel si, kdoví jakou nemám vzácnost. První lekce: Boj se lvem, zastupoval jsem lva. Jenže tvoreček zůstal ležet na zemi, všechno mu bylo fuk, už se ani nesnažil ulítnout. Ulítlej nápad, že jo? Nakonec jsem se polepšil já. Časem…
Motýl z první fotky je stejně krásný, jako ten na druhém snímku. I když to hned není vidět…
Ať máte život barevný, jako motýlí křídla. A žádné noční můry.
Čekám na motýla
Byl to vážně zvláštní sen,
takové fakt nemívám,
tráva jak já vysoká
a zem pod ní blátivá.
Jak můra černobílá slétnul z nebe dolů stín…
Tak tu čekám na motýla,
až na mě z výšky zamává,
přiletí sem, vezme mě tam,
kde konec je všem obavám.
Jen křídly máv
a černý háv
najednou mizí,
vzhůru jdem, z křídel je louka barevná.
Ráno přijde ten, kdo má
pro mě křídla motýlí,
půjčí mi je napořád,
nebo dá jen na chvíli.
Jak můra černobílá slétnul z nebe dolů stín…
Tak tu čekám na motýla,
až na mě z výšky zamává,
přiletí sem, vezme mě tam,
kde konec je všem obavám.
Jen křídly máv
a černý háv
najednou mizí,
vzhůru jdem, z křídel je louka barevná.