Dějepisné okénko hravého poety… Před 157 lety, 16. května 1868, byly slavnostně položeny základní kameny Národního divadla. Zveřejním tedy verše, věnované právě jim.
Na fotografii vidíte, jak jsem si s lehkostí mezi kameny užíval výroční 28. říjen 2018. V ten den proběhl křest almanachu „Od kamene ke zlatu, od divadla ke státu“, který Národní divadlo vydalo.
A připojuji obrázek „Národ sobě a mně taky“. Autorkou je malířka Jana Chroustová. Jejími díly se můžete pokochat na webu Obrázky pro radost.
Přeji vám, ať všechno, co vytváříte, má pevné základy. A pokud máte nějaká trápení, ať vám brzy spadne kámen ze srdce.
Sláva kamenům
Byl to den významný, 16. květen,
kdosi se lidí ptal: Kam všichni jdete?
Tys o tom neslyšel? Vltavské nábřeží!
Stavíme divadlo, bude se krásně žít.
Klidně se přidej a taky doraž,
uslyšíš operu, Dalibora,
a hlavně – položí základní kámen!
No kdyby jen jeden, spoustu jich máme!
Sešly se nám darem z rozličných měst,
podpořit divadlo je přece čest!
Pro jeden jelo se slavnostně na Říp,
Češi, zde máte ho, ať se vám daří.
Tenhle sem dovezli hravě
z Radhoště na Moravě,
tamten zas nám byl dán
z Louňovic u Říčan.
Z vyšehradské skály,
dokonce dva vzali,
další kámen z Domažlic,
a těch míst je mnohem víc.
Tak sláva všem kamenům základním!
A ty hlavně, národe, do špíny nespadni…