Zazvonil budík,
ráno mě studí,
je to prokletí
vstávat po třetí
a světlo žádné,
tma stále vládne,
byty ostatní
stále klidně spí.
V ulicích je klid,
jen ležet a snít
tak, jak bych teď chtěl,
nejde, bohužel.
Jak, když v hlavě mý
neustále zní
rádio hrající,
na něm mám stanici
vlastního soukromí
a slyším zprávy zlý
a úkolů seznam,
horší ráno neznám.
I v srdci mě zebe,
v hlavě mám dál tebe.
Dřív mé myšlenky,
ve kterých jsi ty,
dokázaly hřát,
dneska z nich jde chlad.
Měl jsem skvělou holku,
teď na nočním stolku
mám dopis, kde stojí,
že už nejsi mojí.
Do tmy vstávám,
tohle ráno – hloupej vtip,
tak snad brzo bude líp,
teplo a jas
vrátí se zas,
má stanice špatné zprávy
na delší čas dovypráví
a Bůh, který vidí dál,
až za dnešní den,
hledá pro mě v kalendáři
jiné z dívčích jmen.