V baru jsem kouk´ na nabídku a říkám si: A jé,
mají víno, Becherovku, ale žádný čaje!
Co já s deckou vína?
Půjdu radši jinam.
Řekli mi – Vysmátá žába,
jdi buď tam, nebo to zabal,
to je prý favorit, nejlepší z čajoven,
rád chodíš dovnitř a nerad ven,
a dneska tam hraje Pavlík Klimtů!
Došel jsem tam a řek – jo, posedím tu,
lidé jsou milí, prostředí pěkné,
donesou ti všechno, o co si řekneš.
Náhle vypli elektriku, transformátor hoří,
tak se zapálily svíčky, jak majáky v moři,
prostě – nikde problém, večer o pohodě,
pochopil jsem rychle, proč sem všichni choděj.
Dobře je ve Vysmátý žábě!
Byl tam i psíček, který se zaběh´,
párkrát tam vyštěk´,
prý hledal Konopiště,
vyrazil tam, však cesta pustá,
tak se sem vrátil a s námi zůstal,
a zpívalo se – na, ná, na.
A psina byla až do rána…
S básní jsem propojil nedělní poetický status č. 18 na blogu.