Je nadějné předjaří
a já ve svém pokoji
poslouchám zpěv kanáří
a tajně tě miluji.
Kanár se chce dostat z klece,
lákavá je svoboda,
nějak musí to jít přece,
naděje ho nahlodá.
Už nám jaro týdny vládne,
kanár čučí do ticha,
nenašel ven dveře žádné,
nezpívá a pelichá.
A já sedím na gauči,
bez nálady, netečný,
blbej se holt nepoučí,
zas nadávám na slečny.
S básní jsem propojil nedělní poetický status č. 17 na blogu.