Ráno, až kohouti spustí „kykyryký“,
slavnostně dopluji k břehům Ameriky.
Já, Kryštof Kolumbus, já, rodák z Janova,
jméno mé každičký v paměti zachová.
Jó, když jsem u králů plavbu vyjednával,
bylo to na léta a občas celkem kravál,
mnozí se smáli, mým plánům nevěřili,
ale kdo víru má, snadněji pluje k cíli.
Při bouřích lámou se kormidla, stěžně,
na to se připrav, to děje se běžně,
odvahu neztrácej, zvládneš to, proč by ne,
a jednou objevíš neznámý kontinent.
Potom si řekneš: Ne, zbytečně jsem nežil,
ostatním do plachet přeji vítr svěží.
Báseň vyšla v knize
Objevitelé, dobrodruzi, průkopníci – vydala Nava v roce 2022
S básní jsem propojil nedělní poetický status č. 41 na blogu.