Byl to den čtvrteční, 14. prosinec,
Karel se narodil, v peřince spočine.
A nikdo netuší, co všechno po letech
se o něm, vážení, za perly dočtete.
Založil Fešáky, pracoval rád s kůží,
život si naplno dokázal užít,
na fešáckých koncertech býval vždycky nával,
další kytaristy Karel učil, vychovával.
Osmdesátiny!
A je pořád činný,
a k tomu zvídavý, jako to štěně,
za mnohé děkuje Evě, své ženě.
Chtěl rozdávat radost, dělal co ho baví,
jeho jméno zná i Ústecká síň slávy,
a jestli chceš vědět víc, podívej se, víš kam,
jako dárek k výročí vyšla pěkná knížka.
Teď na zdraví připít zbývá
sklenkou plzeňského piva
a ještě popřeji upřímně, krátce:
Karle, vše nejlepší k osmdesátce!
S verši jsem propojil nedělní poetický status č. 50 na blogu.