(Nedělní poetický status č. 30)
Po hodně dlouhé době jsem zašel na pivo ve své domovině. Do hospůdky, o které jsem před více než dvaceti lety také něco zveršoval. Časy se mění, hrací automat z kouta zmizel, ovar nahradila jiná nabídka, po sérii pánů starostů má Homole u Panny starostku, a nesmím zapomenout na hostinskou Štěpu. Pivo, pohoda a pohostinnost ale zůstávají. Inu, i v hospodských verších se najde kousek obecní historie. Možná je časem trochu zaktualizuji a připíšu další sloky.
A vám přeji, ať vás rádi pohostí všude, kam přijdete.
U Horáčků v hospodě
U Horáčků v hospodě do noci se svítí, donesou ti pivečko, nebo jiný pití. V koutě hrací automat, co kdekoho láká, kontroluj se, aby ti zbylo na panáka. Občas se tam na turnaj sejdou hráči šipek, gratulujem vítězi, za to, jak je vypek´. U Horáčků v hospodě bejvám občas taky, o tom, co je novýho, se tam dozvím mraky. Co by měl pan starosta začít jinak dělat, komu teče do bytu, kdo koupil pár selat. Ten má v práci starosti, tamten má zlou ženu, objednám si ovárek, k němu trochu křenu. Jak je volno po práci, k Horáčkům se pádí, přijď tam taky posedět, pohostí tě rádi.