(Nedělní poetický status č. 40)
S divadelním souborem MLADÁ SCÉNA jsme v pátek dvakrát úspěšně odehráli Kocoura Modroočka pro plné Městské divadlo Jablonec nad Nisou. Tleskalo nám zhruba 900 dětí, další fotky najdete na MLSácké zdi. A když jsme večer před představením seděli v hospůdce, vzpomněl jsem si na náš divadelní zájezd v roce 2014. Barmanka z jabloneckého nonstopu mi oné lednové noci zadala slova letadlo, deska, tunel, automat a žehlička, a já jsem se pustil do veršování: V tunelu zmizí vlaky a státní peníze taky… Pak jsem ale raději přehodil výhybku a vcítil se do zkrachovalého hráče.
Přeji vám, ať jste v příštích dnech úspěšnými hráči (ne automatů, ale v životě) a výhry vás neminou.
V herně
V herně stojí automat, co mi věčně prachy krad´, za to, co už do něj spadlo, našetřil bych na letadlo. Automat prostě je můj věčnej tunel, na to, ať můžu hrát, každej den dřu, ne? Všechno, co vydělám, postupně zbaští, hrát musíš každou noc, tak dlouho, až ti nasype všechno i s výhrou zpátky, pak budou slavnostně bouchat zátky, pak se dá na hernu pamětní deska: Jako hráč začínal, boháč je dneska! Manželce zaplatím žehličku, kožich, výhra je lákavá, prachy se zmnoží, koupím i vilu, a auto, a bazén, konečně řeknu všem, jak je mi blaze. Zatím mám ale jen nulu a nic, štěstěna daleko, fakt bych se pic, jediný štěstí mý je tahle herna, nadějně zasvítí, když všechno zčerná.