Škola je prý základ života. 1. září 1981 tam vyrážím poprvé. Kornout se tváří jako plný cukrovinek, ale z většiny byl vycpaný papírem.
O tři roky později ve stejnou dobu zužitkovávám naučené školní dovednosti a dokončuji své deníkové prázdninové poznámky. Pro úplnost zmíním, že Ptáčkovi jsou sousedé s bazénem. Aby to nepůsobilo dojmem, že nám doma během léta řemeslníci opravovali vodovod nebo bojler.
A v lednu 2014, když novodobým generacím žáčků pomalu končilo 1. pololetí, jsem školní téma poeticky uchopil v Jilemnici na baru. Jedna půvabná servírka mi zadala pět slov – škola, rum, koloběžka, autobus, večer. Ten večer jsem si u ní vyveršoval dvojku bílého.
Přeji vám, ať dostáváte od školy života jenom samé příjemné lekce.
Škola je prý základ života,
kdekdo se však tomu chichotá.
Učit se? No řekni k čemu,
tím mě, prosím, vůbec nemuč,
v autobuse dopisovat úlohy,
tomu se smát musím, hi, hi, hi.
Vypít večer dva, tři rumy
i bez školy všichni umí,
opít se fakt každý zvládne,
učebnice k tomu žádné
nepotřebuje,
ou, jé, ou, ou, jé.
A dostat se do nálady,
abys vydržel to tady,
a byl po opici svěží,
to je to, oč nejvíc běží!
Hlavně žádnou šanci nepromeškat
a být jak princezna Koloběžka –
všechno zvládne, dutá – nedutá.
Takže škola? Sorry, nejdu tam!