Včera jsme vyrazili do Prahy na Den otevřených dveří depa Zličín a pak jsem si na Národní třídě zavzpomínal na Mahulenu. S tou jsem se seznámil před mnoha lety ve Vagónu. Poletovala po klubu, skoro každého štvala, nicméně jsem se jí samaritánsky ujal a přizval ji k naší partě. Povedený večer se nad ránem trochu pokazil, když začala ujídat z cizí pizzy. Ale i to bylo inspirativní a poeticky zpracovatelné…
Cestou ze Zličína mě potěšil neznámý pán otázkou, zda jsem hrál v seriálu MOST! Na Národní jsem si pak střihl nehereckou etudu, abych nevyšel ze cviku, a v duchu vzpomínky na Mahu nasadil výraz týpka jetého, nabouraného, v kolejích na tramvaj čekajícího. Původní nápad, že bych tam mohl sedět a tramvaj mít blíž, jsem zavrhl, vzhledem k mým padesátiletým kostem a nepříliš bystrým reakcím.
Přeji vám samé vydařené jízdy, projížďky a výjezdy.
Smutky nešťastných Mahulen
hledají cestu zevnitř ven.
Zklamaná holka, která nemá
peníze ani chuť na tuzemák,
láhev je přesto vypitá.
Není, kdo doma ji přivítá.
U stánku vrhá se na cizí pizzu,
tak, jako kluci na její,
i když ji potom nechtějí,
a na tramvaj čeká v kolejích.
Má na to právo, nebo nemá?
Bude snad lepší změnit téma…