Jó, vydělávat na denní chleba,
tak to mě, kámo, vážně neba,
splácet malou kůču a říkat – čum,
jakej má soused nádhernej dům!
Z každodenní dřiny tě přejde smích,
k lepšímu člověk však zatím nepřičich.
Jednou se to ale všechno změní,
pomine ta nuda každodenní,
člověk bude ve vatě, a hlavně v pohodě,
pitomý problémy ho těžko rozhoděj.
Stačí jen najít ten tajemný šém
a říct si – patří ti, tak si ho vem!
Najít ho, pravda, není tak snadné,
ale vím, že jednou sem z nebe spadne.
Tak zatím holt kmitám v pracovním procesu.
Pivo si objednej, hned ti ho donesu.
V již zaniklém ústeckém baru Kruh jsem si zaveršoval několikrát. Inu, bary se otevírají, zavírají, ale básně v nich napsané zůstávají. Tahle věc vznikla jednou nad ránem na slova dům, pravda, pohoda, smích a chleba.