Jó, vydělávat na denní chleba,
tak to mě, kámo, vážně neba,
splácet malou kuču a říkat – čum,
jakej má soused nádhernej dům!
Z každodenní dřiny tě přejde smích,
k lepšímu člověk tu zatím nepřičich.
Jednou se ale všechno změní,
pomine nuda každodenní,
člověk bude ve vatě, a hlavně v pohodě,
pitomý problémy těžko ho rozhoděj.
Stačí jen najít ten tajemný šém
a říct si – patří ti, tak si ho vem!
Najít ho, pravda, není tak snadné,
ale vím, že se to nakonec zvládne.
Tak zatím kmitám holt v pracovním procesu.
Pivo si objednej, hned ti ho donesu.
O básni
V již zaniklém ústeckém baru Kruh jsem si zaveršoval několikrát. Inu, bary se otevírají, zavírají, ale básně v nich napsané zůstávají. Tahle věc vznikla jednou nad ránem na zadaná slova od barmanky Pavly: dům, pravda, pohoda, smích a chleba.
S básní jsem propojil i nedělní poetický status č. 10 na webu.