Jelikož jsem velice dobře živený, jak bylo vidět v minulém statusu, chodím s krokoměrem, abych měl pohyb. Dneska jsem to vzal i přes Masaryčku a minul tohle místo. Za dveřmi na fotce býval bar Kruh, kde jsem před deseti lety zveršoval barmance něco o strastech vydělávání na denní chleba.
Inu, než si kupovat nabízený, lze si upéct vlastní, což pro někoho není pr…, čili legrace, pro jiného naopak ano. Domácí škvarkový na druhém snímku je samozřejmě dílem mojí Káti, protože já na tohle peču.
Ať vám ten váš každodenní chleba skvěle chutná a nemotáte se v kruhu.
Jó, vydělávat na denní chleba…
Jó, vydělávat na denní chleba,
tak to mě, kámo, vážně neba,
splácet malou kuču a říkat – čum,
jakej má soused nádhernej dům!
Z každodenní dřiny tě přejde smích,
k lepšímu člověk však zatím nepřičich.
Jednou se ale všechno změní…
… a pokračování je tady.