Jak tak bloudím životem,
spoustu holek poznal jsem,
ale moje první láska dětská, bláznivá,
se mi dodnes často v srdci ozývá.
Denně jsem stál před školou
a snil příběh o nás dvou,
pokukoval po ní potají
a mlčel, to nesmělí dělají.
A pokaždé, když přišel vytoužený pátek
radostně se všichni hnaly pryč od školních vrátek,
jen já jsem si říkal: Co je mi to platný
že mám před sebou zase volný dva dny,
když teď dvakrát neuvidím tu, kterou mám rád,
ten víkend bych dal zrušit napořád.
Čas se neptal, letěl dál
a já pořád jenom stál,
udělat k ní krok, to jsem měl strach,
a tak všechno prožil s ní jen v snách.
Tenkrát to byl se mnou kříž,
dneska už bych k ní šel blíž
a řek bych jí: Ahoj, tady jsem,
mám tě rád, pojď, obejdeme Zem.
A pokaždé, když přišel vytoužený pátek
radostně se všichni hnaly pryč od školních vrátek,
jen já jsem si říkal: Co je mi to platný
že mám před sebou zase volný dva dny,
když teď dvakrát neuvidím tu, kterou mám rád,
ten víkend bych dal zrušit napořád.