Sraz se základkou… Dorazily i moje dvě platonické lásky z první třídy. Obě jednoznačně nejlepší na celé škole, Petra však o maličko víc. Té jsem tenkrát poslal psaníčko po pionýrské vedoucí, tuším, že jsem tam přimaloval princeznu bez rukou a zpečetil to razítkem s kravičkou.
Dopis pro Danu uschovala mamka poté, co mi vysvětlila, že takhle opravdu ne. Po více než čtyřiceti letech našel na srazu svoje místo.
Došlo i na společnou fotku s nezbytnou dávkou tajemství.
A takhle jsem své vzpomínky zveršoval před lety. Ano, myšlenky na zrušení víkendů jsem v dětství opravdu měl.
První láska
Jak tak kráčím životem,
spoustu dívek poznal jsem,
ale první láska dětská, bláznivá,
se mi dodnes v srdci ozývá.
Denně jsem stál před školou
a snil příběh o nás dvou,
pokukoval po ní potají
a mlčel, to nesmělí dělají.
A pokaždé, když přišel vytoužený pátek…
… pokračování je tady.